Obec Zbraslavice oficiální stránky obce

Již ve 12. století byl v blízkosti tvrze vybudován románský kostelík a v jeho sousedství potom postupně vznikalo rozlehlé čtvercové tržiště (dnešní náměstí). Zbraslavický kostel je v současné době nejcennější a nejstarší historickou památkou Zbraslavic. V historických záznamech a v zemských deskách království českého se Zbraslavice poprvé připomínají za panování Přemysla Otakara II. Je známo i jméno majitele tvrze - Rudolfa ze Zbraslavic. Tento pán byl jedním z desíti purkrabích, které ustanovoval k řízení Pražského hradu. Této cti se mu dostalo v roce 1260. Potomek tohoto pána Jaroslav ze Zbraslavic je zakladatelem rodového erbu - dvou zkřížených sekerek, který je umístěn na svorníku kostela sv. Vavřince. V té době byly Zbraslavice rozděleny nejméně na dvě části, z nichž každá patřila různým majitelům.

Roku 1415 držel Zbraslavice Jan Podolec, jehož pečeť byla přivěšena na stížném listu české šlechty, posílaném do Kostnice. Za husitských válek byl jedním z nejhorlivějších táborských kněží Markold ze Zbraslavic. Byl to vynikající řečník a diplomat, protože býval jmenován k vyjednávání s králem Zikmundem, v roce 1432 se zúčastnil jednání českých a basilejských vyslanců v Chebu. Téhož roku na sněmu v Kutné Hoře byly schváleny chebské úmluvy, bylo vypraveno pět poslů ke sboru basilejskému a mezi nimi byl opět Markold ze Zbraslavic (vůdce poselství byl sám Prokop Holý). Kněz Markold ze Zbraslavic padl v bitvě u Lipan 30. května 1434 v zástupu nejudatnějších bojovníků po boku Prokopa Holého.

Při požáru 13. dubna 1496 bylo zničeno téměř celé městečko. Zůstala uchráněna pouze tvrz, jejíž tehdejší majitel rytíř Jan Svatba z Otradovic se ukázal jako člověk velmi soucitný a humánní. Dodával svým poddaným dříví ze svých lesů, poskytl i kámen ze svých lomů a přesvědčoval obyvatele Zbraslavic o tom, že je třeba vybudovat městečko nové větší a "modernější". V roce 1547 vystřídal na zbraslavickém zámku (někdejší tvrz byla rozšířena) na čtverhranný hrádek, obklopený příkopy a valy s mostem přes příkop směrem ke kostelu. Pozdější majitel panství zbraslavického Ondřej Horňatecký vymohl na císaři Rudolfu II. V roce 1604 pro Zbraslavice majestáty na výroční trhy a všemožně se staral, aby chudoba vymizela z jeho statků. Zbraslavické trhy pak bývaly událostí pro celé okolí - bylo jich celkem osm do roka a konaly se ještě za první republiky. Tehdy bývalo zbraslavické náměstí i přilehlé ulice plné krámů s různým zbožím, kolem kašny se prodávali koně, dobytek a selata a ve všech sedmi zbraslavických hospodách bylo jak v úle. Leč vraťme se do 16. století. Ondřej Horňatecký byl dobrým hospodářem a obec prožívala svůj rozkvět. Jeho panství obsahovalo tehdy podle záznamů v zemských deskách: "Zbraslavice - městečko, zámek s dvorem poplužným a podacím kostelním, zboží dobřenské, vesnici Štipoklasy, Hetlín, Rápošov, Zdeslavice, díl Ostrova, Machovice, Milánovice, Malovidy - zámek pustý, pustotiny v Černínách, mlejny, lesy a rybníky se vším příslušenstvím". Tyto statky byly odhadnuty na 68 145 kop grošů míšenských. Po smrti Ondřeje Horňteckého si panství rozdělili jeho synové, ale ti už nehospodařili tak dobře jako jejich otec. Proto se v roce 1680 popisuje zbraslavické zboží takto: "Statek na stavení a gruntech spustlý, lidi rozběhlí, dvě vesnice dokonce pusté, takže odtud za let několik málo užitku očekávati jest.".

V době pobělohorské bylo zbraslavické náměstí ozdobeno sochami. V roce 1723 to byla socha Jana Nepomuckého (a je to skutečná historická rarita, protože byla postavena svatému, který v té době ještě svatým nebyl). 15. července 1767 byla odhalena druhá socha - panny Marie. Na jejím podstavci můžeme přečíst i jméno mecenáše: František Čejka z Olbramovic. Zbraslavice mají i svůj městský znak. Je jím černé orlí křídlo s pazourem v červeném poli. V době sedmileté války (1756 - 1763) byl majitelem zbraslavického panství Leopold, svobodný pán ze Střítěče. Tehdy bylo celé okolí městečka obsazeno vojskem - v Hranicích byla dokonce jakási polní nemocnice. Mezi vojáky vypukla cholera mnozí z nich byli pochováni do hromadných hrobů u Zbraslavic - dodnes se říká tomuto místu "V hrobech". Roku 1780 podědil panství zbraslavické Jan Adolf hrabě z Trautsmannsdorfu a Viensberku, který měl honosný titul c.k. skutečný komoří a plukovník ve vojště císařském. Byl to, ale člověk zlý, který utiskoval své poddané, proto se měšťané obrátili s prosbou o zastání až k císařovně Marii Terezii. Vyslyšeni však nebyli - ve Vídni byli zatčeni a půldruhého roku vězněni. Spor mezi měšťany zbraslavickými a hrabětem Janem Adolfem se vlekl 13 let - teprve v roce 1793 byla stížnost měšťanů vyřízena, hrabě byl nucen vrátit odňaté grunty a poškozeným zaplatit 3000 zlatých. Jeho nástupce Šebestián Trautsmannsdorf prý byl hospodářem dobrým.

Roku 1809 zachvátil zámek, kostel, nepochybně i dvůr a část městečka veliký oheň. Zámek s převážně dřevěnými stropy a šindelovou střechou prohořel zřejmě až do přízemí a již obnovován nebyl. Stal se zdrojem stavebního materiálu, jehož bylo třeba k přestavbě pivovaru, k výstavbě nového dvora a na další akce v zámeckém areálu a městečka. Z pozdějších majitelů velkostatku je třeba připomenout politika a žurnalistu Jana Skrejšovského (statek získal v r. 1872). Roku 1885 koupil statky Zbraslavice a Hodkov podnikatel železničních staveb Jan Šebek, jehož rodině zůstaly až do roku 1948. Zbraslavice byly vždy otevřeným městem - neměly hradby, pouze tvrz byla opevněna náspy a valy. Jako město jsou označovány do r. 1756, potom už jsou uváděny jenom jako městečko. Ve své době to bylo město významné - měly i své hrdelní právo, jehož symbolem byl železný orel umístěný na střeše radnice.